Co to s tím naším dítětem je?

„Co to s tou naší holkou je? Není občas trochu mimo? Někdy to vypadá, že je z jiné planety…“
„Jak to, že neuměla vyjmenovat roční období popořadě, když se s ní o tom bavíme a pořád jí to opakujeme?“

„Proč není schopna si prostě zapamatovat, že červenec a srpen jsou letní prázdniny a jsou to dva letní měsíce?“
„Proč nerada hraje slovní fotbal, když všechny ostatní to baví ?“
„Proč tak nerada kreslí? Babička si tak přála nějaký obrázek…?“
„Proč pořád místo tatínku říká „tatýnku“ a místo motýlek říká „motílek“? Copak to neslyší, jak to říkáme my?“

A další a další otázky si jako rodiče někdy klademe. Někdy postřehneme nějakou drobnost nebo je nám v projevech dítěte něco divné. Většinou se necháme uchlácholit okolím, vždyť je ještě malý, do školy jde až za půl roku, on to všechno dožene, ono to všechno „naskočí“.

Často je to pravda, může se ale také okolí mýlit a my i dítě zjišťujeme po nástupu do školy, že je něco jinak. Učení nejde samo, dítě to moc nebaví/nebaví vůbec. A obtížných situací přibývá. S dítětem se o to více učíme, čteme, procvičujeme, přepisujeme domácí úkoly, aby si zvykalo, že je prostě musí napsat hezky. O to více se dítě začne úkolům vyhýbat. Nakonec je každá domácí příprava provázena „scénou“. Dítě brečí, my zvyšujeme hlas, naléháme, prosíme pak hrozíme a trestáme a pak se hroutíme, protože už nevíme, co by ještě mohlo zabrat. A další den znovu. Pak se přidají poznámky ze školy, že zlobí, vyrušuje a nedává pozor či, že nepracuje pečlivě. A začneme přemýšlet, jestli jsme špatní rodiče, nebo jestli máme špatné dítě…

Pokud jste došli nešťastní až k této myšlence, doporučuji se co nejrychleji obrátit na odborníka a požádat o radu či konzultaci. Z 99,9% nejste špatní rodiče a na 100 % nemáte špatné dítě, jen možná právě vy i vaše dítě svádíte boj s mocným a zákeřným protivníkem, kterým může být oslabení některé funkce související například se sluchovým či zrakovým vnímáním, či může mít dítě oslabené grafomotorické funkce apod. Někdy může být skrytým protivníkem oslabení různých funkcí v souvislosti se specifickými poruchami učení či chování. Na druhou stranu, co si někdy rodiče vykládají jako specifické poruchy učení, více souvisí s přístupem k dítěti, nastavováním některých pravidel tak, aby jim dítě rozumělo a mohlo je zvládnout, chybějícími způsoby oceňování či nevhodné tresty. Této tématice, co děti vnímají jako trest či jako ocenění, se budeme věnovat v některém z dalších příspěvků. Ale zpět k potížím. Pamatujme, že každý protivník či překážka se dá oslabit, často zničit a porazit, jen musíme znát správnou taktiku, metody správného boje a lsti, kterými je převezeme.

Další navazující články po sérii příspěvků pro předškoláky se budou týkat nápadností v předškolním věku a potíží s rozvojem čtení, psaní, počítání, které se u dětí nejčastěji začnou projevovat 1. a 2. třídě. Někdy se právě tyto potíže svojí intenzitou a charakteristickými projevy rozvinou do specifických poruch učení. Jsou zde pro Vás připravené informace nejen, co to vše znamená, ale i nápady a tipy, jak s tímto protivníkem začít bojovat a jak tyto potíže mírnit. Postupně budou pro vás připraveny informace, co je důležité u domácí přípravy, na co jsou děti citlivé, co vnímají negativně a co pozitivně. Dnes začneme od začátku – řeč bude o předškolácích.

V několika prvních článcích shrneme, co by předškolák měl umět, respektive co školy očekávají, že umět bude. Je to poměrně dlouhý seznam. Seznam zde není proto, aby někoho děsil, ale aby poskytl přehledný seznam, co se očekává, a jaké základy by dítě mělo mít, aby nástup a školní nároky zvládlo bez větších obtíží. Neděsme se, pokud všechny oblasti dítě nezvládá v našich očích na 100 %. To je normální a tak to má být (věta pro „náročné“ rodiče). Na druhou stranu bychom jako rodiče měli být schopni připustit a „vidět“, že dítě má potíží vícero a nebuďme pohodlní hledat řešení (věta pro rodiče spoléhající, že to nějak zmizí). Často jsou řešení kolem nás.

Pokud dojdete přece jen k hypotéze, že Vašemu dítěti se spolehlivě nedaří zvládat více oblastí, tak vězte, že se vším se dá něco dělat, trénovat a potřebné dovednosti posilovat. Nejlépe začít hned teď. Pokud hledáte radu, odbornou pomoc, nevíte, co dělat, napište nám, zkusíme vám s tím pomoci.

Co by měli předškoláci umět ?

(1. část grafomotorika, vizuomotorika)

Přiměřeným způsobem držet tužku (grafomotorika)

Úchopů psacího náčiní je celá řada. Divili byste se, jakými někdy záhadnými způsoby děti i dospělí někdy držíme tužku. Je pravdou, že správný a optimální úchop je jeden. Pokud ho děti alespoň přiměřeně zvládnou, lépe se jim píše, píší rychleji, bez tzv. zárazů v psaní.

Nácvik správného úchopu nám usnadní různé pomůcky k tomuto určené a dobře zvolené psací náčiní. Dále je nutné dodržovat několik všeobecně známých pravidel. Často jsme byli napomínáni ve škole nebo doma „Seď rovně, sedni si pořádně, dej ty nohy dolů, nelež u toho psání, proč máš ten loket ve vzduchu, když píšeš?“ Jelikož nám nikdo nevysvětlil, k čemu je to nutné, brala to většina z nás prostě jen jako napomínání a otravování dospělých. To jsou právě ty základní pravidla pro správné psaní. Je to skoro věda, ale pamatujme si, když se děti učí psát nebo když píšou, mají:

• sedět u stolu přiměřeně vysokého – položené ruce na stůl mají pravý úhel v lokti
• chodila by měla dosáhnout pohodlně na zem
• paže ruky má být opřena o stůl
• dítě musí vidět na to, co píše
• dbát na to, aby dítě pří psaní dobře sedělo (přisunuté ke stolu, nekroutilo se na židli, nestálo u psaní apod.)
• zápěstí by mělo být uvolněné (což není pro některé děti vůbec jednoduché, pak pomáháme uvolňovacími cviky – kroužíme zápěstími, třepeme prsty, vyklepáváme ruce)
• trénovat správný úchop psacího náčiní. Tužka by měla směřovat k ramenu, ruka (hrana dlaně) držící tužku by měla být přirozeně opřená o podložku (ne ve vzduchu nad ní)
• Užitečné (nezbytné) je využívat trojhranné tužky a pastelky, které usnadňují nácvik správného úchopu. Psací náčiní má obvykle tři výřezy, což usnadňuje dětem nácvik správného úchopu při psaní

Jako vhodné náčiní jsou doporučována pera a psací potřeby značky Centropen nebo Pilot (obr.2), či značka Schneider. Běžně dostupnou značkou jsou dále rollery a pera značky Stabilo. Některý dětem vyhovuje, některé děti mají potíže udržet prsty ve správné poloze na vylisovaných ploškách pera.

Příklady úchopů psacího náčiní

Úchop s mírnou tenzí,ale ještě vyhovuje

Další možné nesprávné druhy úchopů si můžete prohlédnout www.grafomotorika.eu .

Foto: Správný sed a nesprávný sed

Příklady uvolňovacích grafomotorických cviků

Jedná se o tak zvané jednotažky, které jsou poměrně dost rozšířené. Zdatnější rodiče si mohou některé další vymyslet . Příklady jednotažek vytvořených Techsophií najdete zde v textu, další se připravují pro portál Učení v pohodě. Dítě trénuje u jednotažek plynulost pohybu bez zárazů. Není tak úplně důležité, aby se dítě zcela přesně drželo linie obrázku. Jinak lze na knižním trhu pořídit pracovní listy Jedním tahem J. Bednářová-R.Šmarda. S dítětem můžete uvolňovací cviky trénovat i v běžné kresbě vhodnými přidanými detaily, nápady jsou rovněž uvedeny v obrazové příloze.

Foto: náměty pro běžné kreslení s dítětem

Foto: Příklady jednotažek

Co to je vizuomotorická koordinace? A potřebujeme ji?

Vizuomotorická koordinace je souhra oka a ruky například při kreslení, psaní, obtahování, vedení čar a podobně. Pokud dítě má dobrou úroveň vizuomotorické koordinace, jeho čára je plynulá, umí napodobit tvar, zvládne plynulý pohyb, který potřebuje pro to, aby daný tvar napsalo. Takže dobrou úroveň této koordinace oka a ruky potřebujeme všichni, abychom zvládli nejen jednotažky ale dovedli psát, kreslit či rýsovat. Jak se projevuje přiměřená či nedostatečná úroveň grafomotoriky a vizuomotorické koordinace naznačují přiložené obrázky.

V dalších článcích najdete témata: Kresba postavy a její význam, Geometrické tvary, jejich pojmenování a osvojování, Sluchové rozlišování, Třídění předmětů podle určité vlastnosti, Jak dítě chápe prostorové vztahy a co to je?, Vnímání času malý předškolákem, Zrakové rozlišování u předškoláků či prvňáčků, Pozornost a koncentrace u předškolních dětí, Motivace k činnostem a její vliv na školní nároky, O čem je vzájemný respekt dospělého a dítěte?, Předškolák, čísla a matematika, Rozvoj a úroveň řečových schopností u předškoláčků, Máte doma rychlíka nebo loudu- co je to psychomotorické tempo?

Ať se vám daří. Případně posílejte témata, o které byste měli zájem. Často zmiňované náměty zařadíme do dalších článků.

Mgr. Simona Pekárková, psycholožka, speciální pedagožka