10 zlatých klíčů k výchově (nejen v pubertě) II.

II. díl Krátký článek upozorňuje na podstatné momenty ve vztazích s dětmi, na které bychom jako rodiče neměli zapomínat.

10 zlatých klíčů k výchově (nejen v pubertě) II.

Pokračování prvního dílu.

 surikati

 6. Udělejte si čas, když vám děti chtějí něco říci, poslouchejte je!

Hodně dětí v pubertě říká, že je jejich rodiče neposlouchají.  Dejte dětem jasně najevo, že máte čas si s nimi povídat.  Sdílejte s nimi vaše mínění a názory, ale nenuťte je přijímat vaše děti. Jestliže si chce vaše dítě popovídat, udělejte si čas- vaše práce tam bude i za 10 minut, ale Vaše dítě možná už ne- možná si už za 10 minut nebude chtít povídat.

tučnáci, mates

 7. Dejte a nechte jim prostor!  

Všichni potřebujeme čas sami pro sebe.  Děti v pubertě potřebují vlastní prostor, čas sami pro sebe a právo na to, nesdílet s rodiči všechno o svém životě. Respektujte jejich právo na soukromí a zkuste si vzpomenout na to, co jste potřebovali vy od svých rodičů, když jste byli sami v jejich letech.

srdíčka, markétka

8. Povzbuzujte je! 

Povzbuzujte je a dodávejte jim odvahu. Je to stejně důležité jako je oceňovat. Oceňujte (ocenění říkejte nahlas, nestačí si je myslet) je za snahu a úsilí a nezapomínejte jim říkat, když udělají něco, co Vás potěšilo. Nebojte se jim někdy připomenout (opět říci nahlas), že je máte rádi (není to trapné).  Potřebují to slyšet nahlas.  My si jako rodiče často myslíme, že je to přeci samozřejmost, že takové věci se přeci říkat nemusí.  Ale musí, děti si z nejrůznějších důvodů někdy naší láskou nejsou jisté.  Proto jim to občas připomeňte, aniž byste očekávali od nich nějakou reakci.

kovbojové, sdílení

 9. Sdílejte s dětmi Vaše životní zkušenosti!

Řekněte jim o svých chybách, které jste udělali. Řekněte jim o věcech, které byste udělali dnes jinak, kdybyste měli druhou šanci. Nechte je poučit se z důsledků vlastních činů a rozhodnutí- nebuďte přespříliš ochranitelští.

koala

 10. Rodiče, nezapomínejte na sebe!

Dnešní rodiče mají jednoduchou rodičovskou roli.  Pamatujte, není potřeba být nebo dělat dokonalého rodiče (dokonalý není obyčejně normální).  Mějte čas také sami na sebe a nebuďte na vlastní starosti sami, zkuste je vždy s někým sdílet. Udělejte si čas na přemýšlení o svém vlastním životě, o vašich prioritách, plánech a snech.

 

Připravila Simona Pekárková, psycholožka, terapeutka