Dětská kresba a význam kresby postavy

Jak to vlastně všechno začíná? Kdy dítě začne mít zájem o kreslení? Je to pro něj jen nějaká náhodná činnost, hra bez konkrétního cíle či kreativní činnost se záměrem něco vlastního vytvořit? Patří sem všechno. Záleží na věku dítěte.

Tužka jako hračka

Po 1. roce dítě již dovede tužku stejně jako ostatní předměty uchopit. A stejným způsobem jako ostatní hračky ji zkouší používat – to znamená, že s ní bouchá, hází, tluče. Zkouší, co tato hračka dovede.

Před 2. rokem se dočkáme u dětí různých čmáranic, které většinou neznamenají nic konkrétního. Ale jsou spojeny se hrou, je v nich radost z pohybu, „něco“ ta hračka dělá. Počítejme s tím, že dítě nemá pohyby koordinované a je běžné, že ubrus je často lepší a větší plocha na čmárání než malý kus papíru.

Kolem 3. roku začíná období čárání. Dítě začíná svým obrázkům dávat určité obrysy a začíná své výtvory pojmenovávat. Obrázky se v tomto období navzájem hodně podobají a záleží jen na pojmenování dítěte, co který obrázek znamená. Často dítě vymyslí název pro obrázek náhodně. Vodítkem pro pojmenování bývá nějaký výrazný znak pro nějakou věc, kterou dítě již zná – např. obrázek „barevná tráva“. Lze jednoduše říci – dítě něco kreslí, a podle toho, co mu vyjde, tomu pak přiřadí název.

Kolem začátku 4. roku věku se tato skutečnost ale obrací. Dítě začíná vyjadřovat svůj záměr, co chce nakreslit nebo co kreslí. „Kreslím sluníčko. A teď nakreslím domeček.“ Tedy nyní nejdříve přemýšlí, ví, co chce kreslit, a pak se pouští do kreslení. To je ohromný obrat především ve vývoji myšlení, nejen ve vývoji dětské kresby. Mezi 3.-4. rokem se v dětské kresbě začínají objevovat pokusy o zobrazení lidské postavy.

My jsme Hlavonožci. Nejsme Chobotnice!

Hlavonožec je první kresbou lidské postavy, ke které dítě dospěje kolem 3.-4. roku věku. Dítě kreslí obvykle jedno kolečko představující hlavu a trup a k němu připojuje někdy poměrně velké množství čar – to jsou nohy, ruce. Tak, jak dítě dosahuje vyšší a vyšší mentální (rozumové) úrovně, ubývá čar představující končetiny a přibývá adekvátních detailů (odpovídající pozice rukou, nohou, detaily obličeje, vlasy, prsty apod.). Mezi 4. a 5. rokem dítě dospěje v kresbě k rozlišení hlavy a trupu (místo jednoho kolečka) a ruce a nohy dokáže vhodně umístit a nakreslit jednou čarou (lineárně). S věkem blížícím se k 6 letům přibývá detailů na postavě, oblečení, spousta dětí obvykle dovede nakreslit končetiny dvoudimenzionálně (prostě jako kalhoty nebo rukávy).

Nic netrvá věčně!

Někteří si možná oddechnou, když se zájem o kreslení u dětí často s postupujícím věkem vytrácí a stěny, ubrusy a trička budou bez barevných skvrn. Někteří si povšimnou, jak dítě mění preference ve své kresbě. Nejspontánnější období kreslení je přibližně mezi 5. a 10. rokem věku dítěte. S věkem se děti stávají ke svým kresbám velmi kritičtí, uvědomují si, že jejich výtvory (zamýšlené představy, které chtěly zrealizovat) neodpovídají realitě a jsou k vlastním kresbám skeptičtí. Děti opouštějí snahu o realistické znázorňování lidí, zvířat ale častějším námětem se mohou stávat stroje, auta, vymýšlení uspořádání budov, továren či naopak zcela fantazijní zpracování různých námětů (které nepodléhají nárokům na realistické zpracování objektů). A protože nic netrvá věčně, schovejte si občas nějaký obrázek dětí. I nějakou jednu z čmáranic, které Vám pijí krev, protože jsou teď všude. Za pár měsíců už nebudou!

My toho panáka přes prázdniny nacvičíme!

Pokud si představíme tento vývoj kresby lidské postavy mělo by být jasné, že není možné s dětmi drilovat a nacvičovat kresbu v krátkém čase např. před nástupem do školy, když do této fáze samy nedospěly. Pochopitelně je nezbytné v této činnosti děti podporovat, náležitě ji s nimi sdílet a věnovat tomu kousek svého času. Jen varuji před falešnou představu, že pokud dítěti chybí aktivity jako kreslení a jiné rukodělné a výtvarné činnosti a pak se u odborníka dozvíme, že je v kresbě podprůměrné a „panáček se nějak nepovedl“, tak to zkusíme s dítětem „rychle dohnat“. Dohnat se dá zcela jistě spousta věcí, ale ne rychle během týdne. Někdy dítě potřebuje speciální vedení v řádu měsíců, než se kresba a s ní spojené schopnosti a dovednosti zlepší.

Které dovednosti a schopnosti se nám do kresby tedy promítají?

motorika (souhra pohybů, koordinace těla)
grafomotorika – koordinace plynulost pohybů rukou
vizuomotorická koordinace – souhra pohybů oka a ruky
vnímání prostoru a plochy
úroveň zrakového vnímání
paměť, pozornost, řeč, aktuální úroveň myšlení.

Vidíte, jak je kreslení vlastně komplexní činnost, kterou děti zvládnou v „obyčejném“ kreslení?

Co my jako rodiče?

Máme si tohle vše vývoj kresby a funkce pamatovat? Rozhodně ne, stačí vzít na vědomí, že náš čas s dítětem strávený u kreslení není rozhodně ztracený. Nejdůležitější z pohledu rodiče a dítěte je, když spolu sdílí radost z kreslení, společně si o kresbě povídají a čas u kreslení a tvoření si jen tak „obyčejně“ užijí. Dítě se kresbou vyjadřuje, realizuje své představy a fantazie, ve svých obrázcích znovu prožívá hezké zážitky, ale někdy i své starosti a špatné nálady, které slovy ještě neumí vyjádřit. Zbytečně nehodnoťme my z pozice dospělého, zda je něco ošklivé či nepovedené. „To je auto? Podívej, jak to nakreslil Hugo. Takhle vypadá přeci hezké auto.“ „Už si viděl někdy modrého tečkované psa? Tak nech hloupostí a nakresli třeba černou!“ Důležitější je pohled dítěte, jak je samo spokojené s tím, co nakreslilo, co chtělo nakreslit a co nám u své kresby dítě vypráví a jak ji samo vysvětluje. Vyprávění dítěte u jeho obrázku je mnohem zajímavější a důležitější než náš omezený subjektivní pohled na to, co je a není hezké.

Nestačí dítěti jen říci, „kresli také oči, prsty, krk a pořádně ruce“. Měli bychom o jeho kresby mít upřímný zájem, oceňovat snahu dítěte, podporovat jeho zájem, sdílet s ním radost z obrázků a být pyšní na malá umělecká díla. Rozhodně pořiďte nějakou domácí výstavku, kam si obrázky budete hrdě připínat!

Odborník a kresba

Pro odborníka jsou dětské kresby vždy velmi ceněným materiálem. Ne proto, že by z každého obrázku odborníci vyčetli, co všechno je „divně“, vůbec ne. V obrázcích je originální dětský pohled na věci, které my už vnímáme jako dospělí jinak, často je to obyčejné potěšení z nápadů a kreativity dětí. Psycholog a speciální pedagog samozřejmě ví a dokáže odhadnout, co je v pořádku a rodiče si nemusejí dělat starosti a kde naopak dítě potřebuje pomoci. Z kresby se dají někdy velmi dobře usuzovat výše uvedené schopnosti a dovednosti (poznávací funkce). Žádný zodpovědný odborník ustaraného a nejistého rodiče nepošle domů s informací „slabé, trénujte“. Je spousta různých grafomotorických kurzů pro děti, existují dobré pracovní materiály, které jako rodiče nemusíte znát a odborníci o nich vědí a rádi vám o nich řeknou. Kdyby zapomněli, tak se jich prostě zeptejte.

Proč je dětská kresba tak významná?

Kromě všech výše zmíněných oblastí, které dětské kreslení rozvíjí, má přiměřená kvalita dětské kresby ohromný význam pro později osvojované dovednosti psaní a rýsování. Je to de facto přípravná etapa pro psaní, které vyžaduje velmi jemné pohyby rukou, souhru oka a ruky.

Mgr. Simona Pekárková, psycholožka, speciální pedagožka

Pokud máte dotaz, který Vám leží na srdci či námět na další téma, o kterém byste se rádi dočetli, napište nám na info@uceni-v-pohode.cz.